Ovládněte vztek, jděte na to od lesa

Příjemný den přátelé,

mám pro vás další vypůjčený příběh, týká se opět života a vztahů.

Všichni to známe, někdy vydržíme být dlouho tolerantní, pak si to vyčítáme, že musíme přece zareagovat, argumenty na to máme... když to však uděláme, situaci ještě více vyeskalujeme a výsledkem je pro nás ještě horší stav, než když jsme reagovali tak, že jsme se vyhýbali konfliktu, abychom obhájili případně vysvětlili svůj postoj...

Proto na to jděte od lesa, například jak je uvedeno v tomto příběhu :)

Starý pán si hýčkal svůj trávník před domem. Zaléval ho, sázel kytičky.
A proto ho štvalo, když si toto místo vybrali kluci ke hraní fotbalu.

A protože v životě už něco zažil, věděl, že tady zákazy,
stěžování rodičům, ani nadávání nepomůže. Šel na to od lesa.

Otevřel okno a oslovil partu kluků:
“Chlapci, to je pěkné, že hrajete fotbal. Já ho měl jako kluk taky moc rád...
ale už hrát nemůžu a je mi z toho smutno. Mám pro vás návrh.
Vy sem budete chodit hrát fotbal, já se na vás budu dívat. Za to vám
vždycky dám 20 korun - každému. Udělá mi to radost a vy si vyděláte.
Platí?”

"Platí!" Souhlasili.

A jak se dohodli, tak to bylo. Kluci hráli fotbal a děda na ně koukal.
Pak jim zaplatil a kluci odešli. Takhle to šlo den, dva tři...

A když bylo fuč 14 dní, děda opět otevřel okno a když kluci začali hrát,
řekl jim, že jim dnes nezaplatí. Že jim nezaplatí ani zítra.
Že se bude dívat zadarmo.

Hádejte, co udělali kluci?

Zamračili se a aby dědu potrestali, šli si hrát jinam.
Myslíte, že se někdy vrátili? :)

Inu, někdy není křik a vztek ta nejlepší cesta, jak dosáhnout svého.
Vlastně, velmi často je to ta nejhorší. Hádka nemá žádného vítěze
a to ikdyž dosáhnete svého.

Se srdečným pozdravem,
Michal Kubant a tým Gastrosun, s.r.o