Načítání
Mlčeti zlato

Mlčeti zlato

Datum: 05. květen 2019, napsal: Michal Kubant

Dobrý den,
mám pro vás příběh, který budu citovat od Petera Urbance.


Mlčeti zlato - znáte toto úsloví?

Já ho nejen znám, ale ocitl jsem se v situaci, kdy jsem
na vlastní kůži poznal, co to v praxi znamená.
A pozor, v tomto příběhu nejsem kladný hrdina :)

Bylo to v době, kdy jsem byl pan nenahraditelný a rozjížděl jsem 5 firem.
Byl jsem uhoněný, vyčerpaný, ustaraný, vystresovaný...a ne moc dobře naladěný.

V pátek mi zavolal pán z pojišťovny a ten telefonát zvládl
tak bravurně, že si se mnou domluvil schůzku hned na pondělí.
Jakmile jsem ale položil telefon, uvědomil jsem si, že se s ním
setkat nechci. A vůbec - že nějaké pojištění je jen další ztráta peněz.

Když v pondělí přicházel, tak jsem se připravil na to,
že ho vyprovodím hned mezi dveřmi.

Chlapík vešel. A následně to probíhalo asi takto:
“Dobrý den, já jsem Vlado Kolárik, ze společnosti XY...”
Nenechám ho domluvit a říkám: “Pane Kolárik, promiňte, ale tuto
naši schůzku ruším. Nemá to smysl, já jsem si to rozmyslel.”

Tvrdé přivítání mezi dveřmi, že?

Místo, aby jakkoli reagoval, zůstal stát a jen
se na mě nevěřícně díval. Neřekl nic.

Moje reakce?
“No ale vážně, já teď ani nemám čas, mám jen nějakých 15 minut, nevím, jestli to má smysl.”

A on? Mlčel. Jen tam stál a díval se na mě.

I když nerad, mávl jsem rukou a říkám: “Pojďte dál. Ale jen na 15 minut.”
Vešel, posadil se a já mu nedal ani kávu, ani vodu. Nic.
Sedl jsem si naproti němu a vyzval jsem ho: “Tak začněte.”

Díval se na mě a byl ticho.

Opravdu jsem nevěděl, co mám dělat.
A v tom momentě na mě vypálil jednu otázku.
“Pane Urbanec, můžu se vás na něco otevřeně zeptat?” Ptal se zcela vyrovnaně.

Já byl tak rád že mluví, že jsem hned souhlasil.
“Co se od pátku do pondělí stalo, že jste takto radikálně změnil názor?”
A já začal: “Víte, já jsem si uvědomil, že to vlastně nepotřebuji, že je to zbytečné.”
On zůstal úplně v klidu a pokračoval: “A proč si myslíte, že to nepotřebujete?...”

Nakonec jsem úplně zapomněl na nějakých 15 minut
a začal jsem mu odpovídat na jeho otázky.

Dostal jsem se do klidu a najednou mi šlo hlavou:
Ten chlap je vážně dobrý. Nelekl se toho divokého úvodu,
který jsem mu nachystal. Měl moje uznání.

A jak to tedy dopadlo?

V ten den odešel se smlouvou na 2400 Kč měsíčně. A já byl spokojený.
Protože mi prodal přesně to, co jsem potřeboval. Nic víc, nic méně.

Kolik lidí by zvládlo takový agresivní úvod?
Víte proč to zvládl?
Protože se nelekl a nebál se použít sílu ticha.

Není to univerzální technika, která zabere v každé situaci.
Ale nikdy nevíte, kdy vám síla ticha pomůže - a to nejen v obchodu.
Dozvíte se to jen tehdy, když to vyzkoušíte.


S pozdravem,

Michal Kubant a tým Gastrosun, s.r.o